2.Díl - Podivný pocit

8. června 2010 v 20:39 | Kate |  Lost Stallion
Ikona - LOst Stallion

01
Sunnyho podkovy vesele klapaly na kamenném mostě. Když byl most za námi, tak jsem stiskla Sunnyho oběma nohama. Valach na nic nečekal a dal se do klusu. Stočila jsem ho doprava. Na cestu co vedla kolem řeky. Voda příjemně bublala a já si užívala pohledu z koňského hřbetu.
02
Nechtělo se mi jet tou stejnou cestou jako vždycky a tak jsem po pár metrech zahla na vedlejší cestu. Vedla mírně do kopce. Tento kopec používáme jen když chceme trochu nasvalit záď, ale naše koně to moc často nepotřebují. Svalů mají totiž dost. Sunny ho pomalu vyklusával a já vysedávala do rytmu klusu. Z ničeho nic jsem si začala prozpěvovat svou oblíbenou písničku. Sunny natočil nedbale jedno ucho dazadu a poslouchal můj otřesný zpěv.
03
Když už se kopec blížil ke konci, tak jsem dala koni pobídku ke cvalu. Trochu jsem posunula pravou nohu za podbřišník a koně zmáčkla. Na nic nečekal a dal se do svižného cvalu. Cítila jsem jak mi podzimní slunce hřeje do zad. Byl to příjemný pocit. Děsila jsem se nadcházející zimy, ale do ní nám zbývá ještě pár chvil a tak nač si kazit náladu. Do mého falešného zpěvu začal cvrlikat pták a tak jsem toho radši nechala, protože to byla strašná kombinace.
04
Kdybych jela dál po stezce, tak dorazím na Crossovou stezku a to jsem nechtěla. Z toho důvodu jsem stočila Sunnyho do lesa. Miloval projížďky lesem. Zvlášť když jsem ho občas nechala ukousnout trochu trávy a nebo nějakých listů. To byl pak šíleně šťastnej. Stáhla jsem ho ze cvalu do klusu a začala jsem vysedávat.
05
Sunnyho svaly se z nenadání napjali jako struny na kytaře. Co se děje hochu? Zastavila jsem ho a nervózně se rozhlédla kolem. Nikde jsem nic podezřelého neviděla. "Straší ti ve věži?" Zeptala jsem se ho se smíchem. Valach ke mě natočil jen jedno ucho, ale jinak celý ztuhlý stál na místě a díval se před sebe. Najednou jsem si toho všimla taky. Ani jeden jediný ptačí zpěv nebyl slyšet. "To se mi nelíbí Sunny, ale jedeme dál." Pobídla jsem koně kupředu. Váhavě udělal dva kroky kupředu a pak se rozešel strnulým krokem vpřed.
06
Srdce mi začalo bušit rychleji. Nevěděla jsem proč. Křečovitě jsem sevřela otěže. Začínala jsem mít pocit jako by mě někdo sledoval. Nejde mi snad po krku že ne? Dostávala jsem strach. Našponovala jsem se v sedle a rozhlédla se kolem. Nikde jsem nikoho neviděla. "Neblázni Kety kdo by tě sledoval." Napomenula jsem sama sebe. Dvakrát jsem se zhluboka nadechla abych se uklidnila, ale moc mi to nepomohlo.
07
Zapraskání větvičky pod Sunnyho nohou byla poslední kapka. Stiskla jsem ho dvakrát po sobě silně nohama a zatáhla za vnitřní otěž. Udělali jsme jakousi poloviční piruetu a vyrazili zběsilým tryskem pryč. Jak jsme se blížili k cestě po které jsme sem přijeli, tak už se začal ozývat i ptačí zpěv. Dýchala jsem zrychleně. Nohy jsem měla oslabené. Cítila jsem na sobě náhlý nával únavy, ale i tak jsem se stále pevně držela koleny sedla a pobízela koně kupředu.
08
Když už jsem se cítila v bezpečí, tak jsem silně zatáhla za Sunnyho otěže. Valach podemnou se zastavil na místě a čekal co bude dál. Oba dva jsme rychle dýchali. Pořád jsem se nějak nemohla vzpamatovat. Pořád jsem cítila jakési oči v zádech a znova a znova jsem slyšela to křupnutí větvičky, kteté to všechno spustilo. Zatřepala jsem hlavou a podívala se na vesnici podemnou. Měla jsem sto chutí vrátit se na to místo a prozkoumat to tam, ale strach mi to nedovolil a tak jsem se radši se Sunnym vydala do stáje.
 


Komentáře

1 Abby [leschevaux] | Web | 21. dubna 2011 v 17:50 | Reagovat

Wow, dobrý ;)..takovýto děj by men nenapadl ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama